Perfekcionismus je nebezpečný

Perfekcionismus je nebezpečný

V poslední době jsme hnáni okolím k dokonalosti. I ta sebemenší chybička je nepřípustná. Jde o noční můru obrovských rozměrů. Znáte to? Nakazili jste se a i vás sžírá ta sebezničující touha po perfekcionismu? Tak to jste v pekle. Jaký paradox, když jste toužili po přesném opaku.

Možná to ještě nevíte, ale perfekcionismus je regulérní duševní porucha, která vás může stát i život.

 Kdo je perfekcionista

Perfekcionista je člověk, který neodpustí ani tu nejmenší chybu. V jeho životě musí být vše naprosto dokonalé a všechno musí běžet bez škobrtnutí. Ačkoli tito lidé dosahují mimořádných výsledků, nejsou se sebou spokojeni. Jsou k sobě velmi kritičtí. Trápí je často poruchy příjmu potravy, různé sexuální dysfunkce, obsedantní kompulzivní poruchy a deprese. Stav doprovází rozvody a vygradovat může až v sebevraždu. I když by mohly být na sebe hrdí a mohli žít spokojeným životem, jsou naplněni nepřetržitou úzkostí a strachem ze selhání. Nikdy nejsou spokojeni. V poslední době bohužel procento takto postižených lidí narůstá.

 Příčiny perfekcionismu

Jde o strach udělat chybu. Spojen je s černobílým viděním a vysokými nároky okolí. Když k tomu připočteme nízké sebevědomí, neštěstí může být na světě. Perfekcionismus funguje na principu buď všechno, nebo nic. Klade si příliš vysoké nároky, a to až takové, které není možno dosáhnout. Je paradoxem, že strach udělat chybu, který je vede k perfekcionismu jim kolikrát zabrání úspěchu skutečně dosáhnout. Úzkost z dělání chyb vás omezuje a díky tomu nikdy nebudete těmi nejlepšími. I chybovat je lidské. Chyby jsou potřebné, abychom se z nich poučili a dále se rozvíjeli. Bez riskování a čekání pouze na stoprocentní jistotu by se vás mohlo stát i život.

 Nebezpečí perfekcionismu

Největší nebezpečí perfekcionismu je spojení se sebevraždou a také i to, že je tento problém stále ještě dlouho opomíjen. Problém zůstává obvykle dlouho skryt, protože i oni před okolím skrývají svou bolest. Nechtějí si přiznat depresi, ani sebevražedné myšlenky. Perfekcionismus z jedné strany vyvolává sebevražedné impulzy a z druhé strany je dokáže i dobře maskovat.

 Jak se ho zbavit?

Základem úspěchu je uznání problémů. Je zajímavé, že i přes svou vysokou sebekritičnost, když přijde na tuto věc, je obvykle oheň na střeše. Pro postižené je náročné si tento problém přiznat. Dobrého psychologa však můžete najít, až tehdy, když uznáte, že nějaký problém máte. Musíme vás upozornit, že perfekcionismu se už nikdy zcela nezbavíte, můžete se však naučit s ním pracovat. Důležité je, abyste si nastavili realističtější cíle. Netrestejte se za “nedokonalé” výsledky. Uvědomte si, že i když se vám něco nepovede, nemusíte se obávat trestu. Uvědomte si, že každý se mýlí a učí se z chyb. Čtěte moudré knihy a nebojte se poradit s odborníkem. To vám pak může pomoci snížit vaši touhu po všem perfektním.

Den svatého Patrika

Každý rok 17. března mnoho lidí na celém světě slaví svátek svatého Patrika. Tenhle Patrik byl starověký duchovní, mnich, misionář a biskup. Kolují o něm různé legendy. A za svou slávu může za ta skutečnost, že byl jednou unesen nájezdníky a prodán v Irsku do otroctví. Tam prý spatřil Boha, který mu poradil, jak z otroctví utéct. A jelikož se mu to podařilo, stal se misionářem.

Imaginární přítel

Dlouhou dobu byli imaginární kamarádi považováni za něco nenormálního a tedy špatného. Šlo o tabu, za které se každý styděl, nahlas o něm nemluvil a rodinní příslušníci se snažili kamarádů všemožnými způsoby zbavit. Mnoho lidí i dětí kvůli tomu skončilo na lavičkách čekáren psychologů a psychiatrů a přitom je to zcela běžné. Podle posledních výzkumů jsou dokonce i užiteční.

Čtyři dohody

Čtyři dohody od Dona Miguela Ángela Ruize patří u nás k těm nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším motivačním knihám. Velmi dobře ji u nás představil před lety Jaroslav Dušek a od té doby u nás panuje mánie. Kniha vznikla podle učení starých Toltéků.

Tajemství vánoční hvězdy

Typickou vánoční květinou je vánoční hvězda, čili poinsettia, nebo také pryšec nádherný. Nedorazil k nám z Asie, jak by se mohlo zdát, ale z Mexika. Jmenuje se po Mexičanovi Joelovi Poinsettovi (velvyslanec země), který ji v roce 1828 představil Spojeným státům.