Psychologické jevy, které významně ovlivňují naše chování

Psychologické jevy, které významně ovlivňují naše chování

Snažíme se chovat racionálně. Myslíme si, že máme svůj život ve svých rukou. Že se můžeme rozhodovat… a ono je to kolikrát jen iluze. Náš mozek nás má v hrsti a ustavičně se nás snaží nachytat a oblbnout. No a okolí se pak snaží oblbnout náš mozek, aby zareagoval tak, jak oni chtějí a my si ještě mysleli, že to šlo z našeho rozhodnutí. Kolikrát se iluze schovává za skutečnost.

Na určité chování se díváme skrze prsty a pravidelně se necháme nachytat jistým typům lidí. Proč tomu tak je?

 Stará konzerva

Nejčastěji se zasekáváme na svém konzervativním smýšlení. Náš mozek se často zasekne a jedná podle zažitých zkušeností, přesvědčení a předsudků, jež jsme v průběhu svého života získali. Mozek odmítá přijmout nové, důvěryhodné údaje a fakta.

 Strkání hlavy do písku

Když se nám nedaří, ptáme se proč a ptáme se také proč zrovna nám, ale zároveň odmítáme přijmout skutečná fakta a podrobnosti o našich problémech. Nechceme je vidět. Strkáme před nimi hlavu do písku. Neřešíme je. Bojíme se už dopředu špatného výsledku, byť tomu tak vůbec nemusí být.

 Skrývání svých slabin upozorňováním na to samé u jiných

Říká se tomu efekt slepé skvrny. Abychom skryly svá slabá místa, své chyby, které si uvědomujeme, všímáme si jich u druhých a také na ně upozorňujeme. Jde o jistý druh psychické obrany. Protiřečíme si. Své chyby ignorujeme. Této slabosti alespoň jednou v životě podlehl každý z nás.

 Žába v horké vodě

Je to s námi jako s žábou, když nás někdo hodí rovnou do něčeho nepříjemného, okamžitě odtud vyskočíme. Ani nás nehne v něčem tak nepříjemném a nebezpečném dobrovolně setrvávat. Když však dojde k tomu, že to špatné, nepříjemné a nebezpečné nám bude pozvolna dávkováno, jsme je kupodivu schopni a ochotni snášet velmi dlouho. Tyto nepříjemnosti jsou však zcela přirozeně stupňovány. Stejně jako ta žába i lidé pak setrvávají v nezdravém prostředí, v nezdravých vztazích, v práci, kterou nesnášíme, dokud nás to nezahubí. Při pozvolné gradaci totiž postupně ztrácíme odvahu i sílu k odporu.

 Neriskujeme

Vyhýbáme se rizikům. Primárně volíme zaručenou jistotu. Volí toto nulové riziko i tehdy, když jde o kontraproduktivní rozhodnutí. Pro mozek je takové rozhodnutí jednoduše zajímavější a líbivější.

 Předčasné těšení

Jistě jste to zažili. Na něco jste se moc těšili a pak, když jste toho dosáhli, místo euforie přišlo zklamání. Může za to přílišné těšení dopředu, kdy jste se už viděli v daném cíli, kdy jste si uvědomili, že se váš sen, touha, přání se splní. Jednoduše jste euforii zažili mnohem dřív než se daný cíl zrealizoval a když došlo k jeho naplnění, už vaše emoce nebyly na vrcholu.

Ve dvou se to lépe táhne, není vždy pravdivé tvrzení

Víte, že když se krab dostane do kyblíku, je schopen se z něj dostat? Musí v něm však být sám, pokud jich tam je víc, chytají se jeden druhého, stahují se dolů a v konečném výsledku se ven nakonec dostane žádný. To samé platí i na lidi. Je blbost si o lidech myslet jen to dobré. Je zcela normální, že si v podvědomí nepřejí. Nechtějí, aby se v jejich okolí někomu jinému nějak významně zlepšil život k lepšímu. Je to jednoduché, protože na pozadí jejich úspěchu by pak oni sami vypadali hůře a méně úspěšní. A to je to odrazování okolí od toho, v co se odhodláte. Třeba, když budete chtít zhubnout apod.

 Jev výrazného řečníka

Jde o častý jev, kdy se lidé nechají obalamutit slovy výrazného a dokonalého řečníka. Stačí mu k tomu jen charisma. To, zda má pravdu, je druhořadé. Že tomu takhle je, prokázal v sedmdesátých letech minulého století pokus psychologů a psychiatrů, kteří si najali herce, aby přednášel jako doktor Fox. O dané problematice nevěděl nic, vycucal si ji z prstu, jen ji prošpikoval výrazy a měl ohromný úspěch. Stal se slavným. Tento jev je na nás zkoušen v době voleb, avšak zkouší to na nás i jiní lidé v běžném životě.

 Nováčci a matadoři

Tento efekt je velmi zajímavý. Je zcela přirozené, že když je pro nás něco nové, vlastní představy o vlastních schopnostech zpravidla podléhají zkreslení. I proto je zcela obvyklé jejich úsměvné poučování ostřílených matadorů. Je zajímavé, že naopak lidé se schopnostmi a velkými dovednostmi, kteří podávají špičkové výkony, mají sklon naopak své schopnosti a výsledky podceňovat. Víte, že za popis tohoto chování dokonce dostal David Dunning a Justin Kruger v roce 199 Nobelovu cenu.

VOODOO

Republiku Haiti nalezneme v souostroví Velké Antily. Ayiti je původní jméno obyvatel, které se se vší pravděpodobností stalo právě základem názvu země. Pokud by vás zajímal význam jména, dá se vysvětlit a přeložit jako Země vysokých hor. Tento malebný a mýty opředený stát objevil 5. prosince 1492 Kryštof Kolumbus při své první plavbě. To, co si spojujeme s Haiti dodnes je tajemné umění Voodoo. Zprostředkovanými historkami se totiž obyčejné náboženství, jehož účelem bylo primárně léčit a ochraňovat obyvatele Haiti před zlými duchy a otrokáři, proměnilo v kult černé magie, zaklínání a probouzení mrtvých. Vše je ovšem díky hororové produkci Hollywoodu přitaženo pořádně za vlasy a toto exotické náboženství poměrně dehonestuje.

Magické jablko

Jablko je s magií a kouzly spojováno snad již od nepaměti. Jablko se přece objevuje i v ráji u Adama a Evy. Vyskytuje se i v keltském světě, kde se jablečný mošt pije v době Samhaimu, peče se jablečné cukroví a podobně. Jablka se dokonce užívají i k přivolání lásky. Důležitou magickou roli mají po celém světě, a proto byste jeho sílu neměli podceňovat.

Zelené děti z Woolpitu

Jednou z největších záhad světa, která do dnešních dnů nebyla vysvětlena je objevení dvou malých dětí na okraji jedné malé anglické vesničky zvané Woolpit. Stalo se tomu ve dvanáctém století a nejzajímavější na této záhadě je to, že měly zelenou kůži, oblečení z neznámého materiálu a mluvily jazykem, který nikdo neznal.

Stalo se tomu v roce 1173, kde asi 10 kilometrů od obce místní našli sedět hocha a holčičku zelené barvy. 8 století po události tuto záhadu stále ještě nikdo nerozluštil. Zaznamenána je v místní kronice kronikářem Williamem z Neuburghu a opatem Ralphem z Coggeshallu.

Karel Sezemský, průkopník českého spiritualismu

Karel Sezemský je bohužel u nás poněkud pozapomenutý velikán spiritualistických dějin. Narodil se 27. 10. 1860 v Rakousku, v proslulém poutním místě zvaném Maria Zell. Zemřel pak v Nové Pace o 76 let později.