Codex gigas
Codex gigas, neboli Ďáblova bible, je legendární česká kniha, která byla napsána počátkem 13. století v podlažickém klášteře u Chrudimi. Kniha je unikátní nejen pro pro svou velikost a váhu (měří 92x50,5x22 centimetrů a váží úctyhodných 78 kilogramů), díky čemuž je tou největší rukopisnou knihou na světě, ale i pro svůj obsah.
Kniha knih
Kniha knih je dalším z názvů této knihy, jelikož jde vlastně o takovou malou knihovnu v jedné knize. Ďáblova bible je psaná latinsky a uvnitř skrývá celou bibli, tedy Starý i Nový zákon, Kosmovu Kroniku českou, řadu traktátů a menších spisů, kalendář s nekrology, seznam podlažického bratrstva, zaklínadla a všelijaké dobové záznamy.
Celá kniha je však výjimečná. Tvoří ji dřevěné desky potažené bělavou kůží, jež jsou doplněny o kovové zdobení. Má celkem 320 pergamenových fólií, což tedy představuje 640 stran. Některé z nich jsou dvoulisty a jsou poněkud drsné. Odhaduje se, že na výrobu knihy bylo zapotřebí kůže ze 160 oslů. Bohužel z neznámých důvodů 8 stran někdo vyřízl a původní desky byly při požáru v roce 1697 natolik poškozeny, že byly nahrazeny novými o síle 22 milimetrů. I výzdoba knihy je zcela ojedinělá. Kniha je vyvedena v červené, modré, žluté, zelené a místy i zlaté barvě. První fólie je přilepena k vnitřní straně desky, čímž tvoří součást předsádky.
Proč se jí říká ďábelská?
Je mnoho důvodů. Kniha je opředena řadou legend. Mimo to je natolik úchvatná, že lidé věřili, že ji nemohl stvořit normální člověk, ale pouze ďábel. V knize navíc zcela atypicky najdete i namalované čerty - ďábly.
Historie Codexu gigas
Knihu vytvořil pouze jeden autor, nejspíše mnich, který byl zřejmě za svůj hříšný život odsouzen k zazdění za živa. Od krutého trestu mu zřejmě pomohl slib, že jako své pokání opíše Písmo svaté. Záznamy v knize končí v roce 1229. Bohužel se klášter zadlužil a byl nucen knihu v roce 1245 zastavit cisterciáckému klášteru v Sedlci. V roce 1295 ji pak odkoupil břevnovský klášter. Mezi lety 1477-1593 se kniha nacházela v broumovském klášteře. V roce 1594 se stal součástí sbírky císaře Rudolfa II. Na konci třicetileté války ho uloupili Švédové a odvezli ho do Stockholmu. A i přes opakované snahy jej Švédsko odmítlo vydat zpět. V letech 2007-2008 jej pouze zapůjčili na výstavu v Klementinu.