Kartářka Kateřina
Kartářka Zdeňka
Kartářka Lída
Kartářka Regína
Kartářka Renáta
Kartářka Iveta
Kartářka Karin
ALCATRAZ: místo, kde nikdy nejste sami
Jméno tohoto ostrova se stalo synonymem pro místo, odkud není úniku. A nemožnost utéct ze zdí pověstného žaláře se netýkala jen žijících bytostí, ale i těch zesnulých. Alcatraz je místem opředeným pověstmi, které s sebou přivlekly odsouzenci v podobě svých osobních příběhů, ale také těmi, které vznikly přímo na Ďáblově ostrově. Za celou dobu jeho existence se odsud podařilo uprchnout jen několika málo lidem. Většina zbylých uprchlíků byla zastřelena na útěku nebo zahynula v ledových vlnách Sanfranciského zálivu. Mnozí z obyvatel ostrova – ať už nosili bachařskou nebo vězeňskou uniformu – popisují dodnes příběh plné hrůzy a děsu, které dokonale zapadnou na tak pusté místo jakým Alcatraz bezpochyby je.
Přijďte si poslechnout Al Caponeho
Strážní, kteří byli vybráni, aby vykonávali dozor na Skále, jak byl Alcatraz označován, patřili k těm nejtvrdším a nepodplatitelným mužům výkonné moci. Byli vycvičeni pro dokonalou psychickou i fyzickou odolnost, uměli zvládat ty nejextrémnější situace, které mohly ve věznicích nastat. Přesto i z jejich úst zaznívaly podivuhodné zprávy, které lze označit za přinejmenším zvláštní. Mezi vězně, kteří jim nedali spát ani po své smrti, patřil i nejznámější zločinec a gangster Al Capone. Bylo několikrát zaznamenáno hlášení o zvucích bendža, které mělo vycházet z cely tohoto VIP vězně. Množily se zvěsti o tom, že jeho duch si krátí svůj posmrtný trest hrou na bendžo stejně, jako to dělal za živa, kdy jej odsoudil k trestu pozemský soud.
Tajemství v bloku „D“
Příběh z místa zvaného „díra“ je děsivý až z něj mrazí. Vězni tak označovali celu č. 14, v nechvalně proslulém bloku D. Šlo o klasickou samotku o velikosti 2x3 metry. Je znám případ, kdy strážné vzburcoval křik a bušení do dveří ubikace. „Bušil na ty dveře, jako by mu šlo o život,“ stálo v záznamu. Přivolaní bachaři celu odemkli a do náručí se jim vyřítil vyděšený vězeň, který samotku obýval. V nesrozumitelném mumlání identifikovali příčinu jeho chování. Tvrdil, že v cele někdo je, že na něj sahá, dotýká se ho na krku, šeptá mu ohavné věci. Strážní celu prohlédli a to i přesto, že to považovali za drzý a hloupý vtip. Místnost zela prázdnotou a kromě matrace a toaletní mísy v ní ničeho nebylo. Vězně opět uzamkli a dalším výkřikům nevěnovali pozornost. Kolem půlnoci blok D ztichnul docela. Druhý den ráno, když celu odemkli, nalezli jen bezvládné, ztuhlé tělo. Jako neoficiální příčinu smrti označil vězeňský lékař smrt uškrcení. V oficiální verzi naleznete zápis o selhání srdce
Přebývající vězni
Když se dne 2. listopadu 1941 v 6.30 konal nástup vězňů, stala se druhá nejznámější událost, pro niž neměl nikdo vysvětlení. Strážci prováděli soupisku vězňů z bloku D, kteří měli nastoupit k lékařské prohlídce. Zápisům jako takovým nevěnoval nikdo zvláštní pozornost. Zmatek nastal ve chvíli, kdy na ošetřovnu dorazil jiný počet vězňů, než uváděla dokumentace. „Ano, bylo jich o pět méně. Počet zapsaných jmen se lišil od reálného počtu předvedených vězňů. A přece nikdo nechyběl,“ sdělil vedoucí velitel skupiny bloku „D“. Později bylo zjištěno, že uvedená jména nejsou sice smyšlená, ale převzatá z roku 1933, všem chybně zapsaným vězňům byly téhož roku vystaveny úmrtní listy.
