Cesta ke spokojenosti

Cesta ke spokojenosti

V poslední době okolo nás vládne věčná nespokojenost. Lidé se neustále za něčím pachtí, bojují o hmotné statky a i přesto, že jich dobudou, spokojenost jim to stejně nakonec nepřinese. A přitom právě vnitřní spokojenost je základem štěstí.

Někdy mám dojem, že jde o obrázek moderní společnosti, všichni jen remcají, stěžují si, nadávají, nic jim není za dobře, všechno je nemožné, neschopné, ošklivé. Všeho mají málo a snad na vše se dívají skrze peníze, posbíraných skalpů a luxusně zařízeného interiéru. Honí se za nedostižnými cíli a v tom spěchu zapomínají na to podstatné, že jejich skutečným životním cílem je dosažení spokojenosti.

Co je vlastně spokojenost?

Spokojenost je způsob hodnocení života, to, jak se člověk cítí a jak vidí svou budoucnost. Je to míra pohody, spokojenosti se vztahy, dobré nálady, vlastního vnímání a pojetí, vyrovnání se s každodenním životem i vlastní motivací dosáhnout vytouženého cíle. Spokojenost má příznivý vliv na postoj k svému životu, sebevědomí i štěstí.

Proč jsme ve svém životě nespokojeni?

Vinu můžeme svalovat na jiné sebevíc chceme, můžeme si do konce života lhát, ale faktem je, že problém nespokojenosti tkví jen a jen v nás. My můžeme za to, že nás náš život štve. Způsobuje to naše chování. Hodně se zaměřujeme na hádky, rozmíšky, to, jak kdo vypadá a snažíme se vypadat lépe, protože bychom měli vypadat lépe (nikdy bychom neměli zestárnout). Nemáme svůj život pod kontrolou, obklopujeme se lidmi, které nemáme rádi. A co si budeme povídat, kde je to možné, tak se zbavíme zodpovědnosti. Máme strach. Bojíme se kritiky, výsměchu i sarkasmu. Bojíme se vybočit z řady, i když nás stávající situace neuspokojuje. Lpíme na tom být jedničkami a zapomínáme na to, že vždy budou lidé, kteří mají lepší konexe, jsou lepší, chytřejší, talentovanější. Avšak ani ti vždy nezvítězí. Někdy však není nutné být první, i tak to může být vítězství. Čekáme, až k nám štěstí přijde, až bude ten správný čas, až to veliké. Podceňujeme se. Z touhy po perfekcionalismu i strachu z krachu, se bojíme zkoušet nové věci. A nejvíce, neuvědomujeme si, že vlastně už šťastni jsme.

Jak dojít k spokojenosti?

Recept na spokojenost vypadá jednoduše a svým způsobem jednoduchý i je, jen zpočátku se vám může zdát trochu náročnější, ale nevzdávejte se.

• Základem spokojeného života je váš vztah k sobě samému. Pokud si nevěříte, nemáte se rádi.

• Cesta ke spokojenosti spočívá v tom, že se přestanete soudit, nebudete k sobě přespříliš kritičtí a zapomenete na ideály.

• Už nikdy se nesrovnávejte s ideály, nemáte šanci vyhrát.

Pokud si zapamatujete tyto 3 body a budete na sobě pracovat, časem docílíte skutečné životní spokojenosti, která rozhodně nespočívá v hmotných statcích, prvenstvích a krásné tváři.

Nechat nebo nenechat si věštit budoucnost

Je však zajímavé, že věštit budoucnost je všeobecnou veřejností přijímána špatně. Je to jakoby neblahá věc, za kterou by se člověk měl snad stydět. Proč? Když to dělá skoro každý a kdo ne, tak jen proto, že si netroufl a nepřizná to? Tento pocit je v nás zakořeněn ještě z dob, kdy naše ateistická země byla silně věřící a kdy ten, kdo nechodil do kostela, se choval zcela nepatřičně. Tato doba dost tvrdě potírala nejen naši minulost spojenou s pohanskými zvyky, ale tendenci vědět o své budoucnosti něco víc. A přesto se jí to nepodařilo, jen si všimněte vánočních tradic a zvyků. Kolik je v nich různých praktik, které sloužily k předpovězení budoucnosti.

Když se okolo vás objevují neustále ta samá opakující se čísla

Stává se vám, že často vidíte tato čísla: 11:11, 12:12, 10:10, 22:22, 12:34, 2:22, 3:33, 4:44 nebo 5:55? Objevují se na těch nejméně obvyklých místech. Také jste se zamýšleli, zda je to skutečně jenom náhoda a co to ve skutečnosti znamená?

Sanatorium Waverly Hills

V roce 1910 bylo s velkou slávou otevřeno sanatorium ve Waverly Hills ve Spojených státech. Najdete je v Louisville, v oblasti Jefferson County, v Kentucky. Léčit se zde měli pacienti s tehdy velmi rozšířenou a zákeřnou chorobou jménem tuberkulóza. Počátkem dvacátého století se toto onemocnění, zvané bílá nemoc, stalo obrovským problémem po celém světě. Zařízení začínalo se čtyřiceti pacienty, nakonec jeho branami prošlo za sedmdesát let existence několik tisíc pacientů. Tato stavba ve Waverly Hills prodělala několik změn: byla školou, nemocnicí a nakonec pečovatelským domem. Jisté je, že v jejich zdech došlo k masovým úmrtím (hovoří se o několika tisících), některá z nich nebyla objasněna, oproti tomu další ano: zanedbání péče, neschválené experimenty na lidech, mučení, drastická a sadistická léčba.

PŘÍPAD RODINY PERRONOVY – ČÁST DRUHÁ

Duchové, jenž sešli ze světa ošklivou smrtí, nemuseli po svém skonu konat jen zlé skutky a rozsévat hrůzu a strach. V domě Perronových se kromě krvelačných přízraků zjevovali i duchové hodní, kteří neškodili, ba naopak pomáhali nebo hlídali a střežili jejich děti.